Hannoverský kůň

Hannoverský kůň je pravděpodobně nejúspěšnější z evropských teplokrevníků, neboť se po celém světě proslavil jako vynikající skokan a drezurní kůň. Je výsledkem puntičkářsky přesného výběru, kde se mísily vhodné typy krve.

Výběr pro hannoverskou plemennou knihu se provádí formou výkonostních zkoušek a hodnotí se i temperament jednotlivých koní. U tohoto plemene se velmi cení jejich povahová vyrovnanost a ochota i spolehlivost. V chovu se na ně klade veliký důraz. "Hannoverák" je plemeno velmi perspektivní. V ČR i SR se uplatňuje i v zemských chovech pro mnohostranné použití jak k jízdě, především k parkuru, tak k tahu.

Chod tohoto plemene je působivý. Je rovný, zvládnutý, velmi energický a pozoruhodně pružný. Krok je dlouhý a akce kolen malá nebo žádná.

U těchto koní jsou povoleny všechny čisté barvy, žádné se nedává přednost. Originální zakladatelští holštýnští hřebci byli černí.

Výška se pohybuje přibližně mezi 15,3 a 16,2 pěsti (155,5 až 164,5 cm).

Holštýnský kůň

Po holštýnském koni, což je směs německé, neapolské, španělské a orientální krve, byla mezi evropskými chovateli velká poptávka. Hodnotili ho pro jeho schopnosti, tvrdost a sílu; sloužil jako elegantní tažný, kočárový, nebo jako silný jezdecký kůň.

Díky temperamentu a pravidelnosti chodů je působivý holštýn přirozeným kandidátem pro drezúru. Pravděpodobně nejlepších výsledků dosahují koně německého původu. Holštýni jsou ale i úspěšní skokani a dostihoví koně.

Velká pozornost se věnuje kvalitě chodu. Krok je dlouhý, volný a pružný, akce přímá. Klus je aktivní, dobře vyvážený a rytmický a také hezky prostorný - nízká akce karpů, dědictví po tažném typu, je povolena. Cval je hladký rovný a také výborně vyvážený.

U tohoto plemene jsou povoleny všechny barvy. Nejtypičtějsí jsou hnědáci a tmaví hnědáci. Docela běžný je i bělouš, méně už ryzák.

Holštýn je vysoký 16 - 17 pěstí (162,5 - 172,7 cm). Pro registraci mají mít tříleté kobylky 16 pěstí a hřebečci staří dva a půl roku 16,1 až 16,2 pěsti.

Angloarabský kůň

Angloarab pochází z Británie, ale chová se na mnoha dalších místech, zejména ve Francii, kde se už 150 let věnuje velká pozornost chovu všestranných koní. Pro zapsání do plemenné knihy musí mít kůň nejméně 25% arabské krve a mezi jeho předky smí být pouze arabové, plnokrevníci nebo angloarabové. V jižní Francii se stal přímo "národním koněm" a uplatňuje se i v našich chovech. Původně se choval v Hostouni na Šumavě. V ČR byl obvyklý hlavně kmen Star of Hannover německého původu.

V Británii je obvyklé nakrývat plnokrevné klisny arabskými hřebci, protože potomci pak převyšují rozměry své rodiče. Křížení plnokrevného hřebce s arabskou klisnou dává odchovy menší, méně žádané.

Angloarabský kůň není tak rychlý jako plnokrevník, ale je velmi živý a výkonný a vyniká korektností chodů.

Tento vynikající jezdecký kůň může mít libovolnou barvu. Nejčastěji je to ryzák nebo hnědák různých odstínů.

Výška Angloaraba bývá mezi 16 a 16,3 pěsti (162,5 - 165,6 cm).

Fríský kůň

Chladnokrevný fríský kůň (moderní frís se již zařazuje k plemenům teplokrevným), potomek primitivních lesních koní západní Evropy, byl chován na fríském pobřeží severního Holandska. Ve své vlasti se dříve i dnes těší vroucímu obdivu. Ovšem, zaujímá významné místo jak v lidské historii, tak mezi plemeny koní. Tento kůň je velmi přátelský a přítulný, je také velmi citlivý a proto je určený jen jezdcům, kteří se dokáží do koně vcítit.

Díky své živosti a temperamentu je tento kůň použitelný i jako jezdecký, obzvláště pro drezúru, za což vděčí mimojiné vysokou akcí v klusu. Vyniká však jako tažný kůň, protože je skvěle vyvážený a v postroji se pohybuje energickým, velmi působivým krokem. Ve své vlasti tahá proslulé tradiční závodní dvojkolky, fríské gigy.

Záď fríského koně je skloněná a někdy poněkud nízká, asi jako u daleského poníka, čímž se u něj projevuje vliv fríských předků. Frísani jsou silní, ale ne tak masivní jako těžká tažná plemena. Poznáte je podle bujné zkadeřené hřívy a ocasu, klenutého a hrdě neseného krku, bujných rousů

Fríský kůň je vždy vraník bez bílých odznaků, povolena je jen malá hvězda.

Tito koně měří 15 pěstí (152,5 cm) a více.

Shetlandský pony

Původním domovem nejmenšího z britských poníků jsou Shetlandské ostrovy, vzdálené 100 námořních mil (185 km) od severovýchodního výběžku Skotska, pusté a větrné. Nerostou tam stromy a kolem skalních výchozů je jen tenká vrstvička kyselé půdy, na níž může růst jen tuhá tráva a zakrnělý vřes. Tato tráva, vřes a nerostnými látkami bohaté chaluhy jsou podstatou diety původního shetlanda a spolu s nehostinným prostředím určují jeho charakter a malou postavu.

Shetlanští poníci jsou přirozeně otužilí a mají silnou konstituci. Pohybují se rychle, akce je uvolněná a protože se pohybují po nerovném terénu, charakteristicky zvedají nohy v karpu i hleznech. Díky svým kvalitám patří mezi nejrozšířenější plemena poníků ve všech částech světa, kde se používá zejména jako jezdecký a sportovní pro mladé jezdce, ale často se setkáváme i s jeho použitím v zápřeži a cirkusové manéži.

Zbarvení těchto poníků je velice proměnlivé. Základní barvou je černá, ale běžní jsou hnědáci, ryzáci, bělouši i oba typy strakáčů.

Shetland se měří spíše v palcích než v pěstích. Jeho průměrná výška je 40 palců (101 cm), ale nejlépe stavění poníci jsou obyčejně o palec nebo dva menší (o 2 - 5 cm).